Fen má zde povinnsot poděkovat An. Díky za ten námět. Navedlo mě to xD No jo, zase Rusko. Ale tentokrát menší překvapení - hlavní hrdina je náš Péťa.

Ode dneška nenávidím zrcadla.

I když jsem silně narcisoidní tvor a svůj odraz bezmezně miluji, už se nikdy nepodívám do zrcadla. Opravdu. Až tohle přečtete, nebudete se mi divit.

Jako obvykle jsem byl vyhozen z postele kolem jedenácté hodiny dopolední - v takovou bezbožnou dobu. Mikoláš se stal opět velmi aktivní a tak jsem skončil na dvorku se sekerou. Věřte mi, já nejsem typ vraha (na Ivana teda nemám), ale byl jsem v pokušení hodit jí po svém drahém bratříčkovi. Jsem hrdý národ a sekat dříví do krbu je pod moji úroveň. Co je moc, to je moc. Takže jsem sekeru zahodil kamsi do lesa, ignoroval jsem bolestný výkřik kohosi za mnou a hrdě odpochodoval zpět domů. Lednička po mé minulé návštěvě zela prázdnotou a tak jsem rozmrzele odešel bez piva. Sic tam byla schovaná ještě nějaká vodka od poslední návštěvy našeho drahého Ruska. Té se pro jistotu ani nedotknu, protože si stále dobře vzpomínám, co se stalo Litvě.

Takže jsem skončil opět v mém pokoji, dveře jsem zabarikádoval stolem a bratříček měl smůlu. Mám ho rád, ale nemůže ode mě čekat, že vstanu před polednem a budu mít dobrou nálad. Ehm, možná jsem trochu líný, ale jen maličko. Fakt. Poté, co jsem se neúspěšně pokusil dospat minimálně dalších pět hodin, jsem se mírně nasrán odebral k ranní údržbě. Hm, sluší mi to, já vím. Kam se na mě hrabe Prusko nebo jeho brácha, pchá. Udělal jsem však osudnou chybu a podíval se do zrcadla.

Nevím, jak vám popsat, co se stalo, ale nejlíp vám to vysvětlím, když ocituji bratránka Felikse: "Ale jako to bylo divný, jakože fakt hodně. No jako se to točilo a fakt to bylo hnusný. Jako kerej debil za to mohl?" Netuším, proč se při tom tak podíval na mě. Já jsem v tom zcela nevinně. Uznávám, ten letošní apríl jsem trochu přehnal (mé drahé příbuzenstvo vyhrožovalo vraždou a ti ostatní krevní mnstou na mém příbuzenstvu), ale co může být špatného na umění? Ano, uznávám, Entropa dvě byl opravdu blbej nápad, ale byla to sranda. Netuším, proč ten svůj kousek Ludwig urval. Já myslel, že má Feliho rád, ne? Dobře, ale to už odbíhám.

Netuším, co se stalo, ale tipuju to na Arthura. Jak jinak lze vysvětlit, že jsem při pádu viděl jednorožce, no? A navíc, známe ho, ty jeho čáry máry...Když už magie, tak ta česká. Ta aspoň funguje. Dobře, konec propagace (ale stejně jsme nejlepší..au, brácha, už mlčím). Takže když to všechno skončilo, ležel jsem na něčem měkkém, byla tma a  absolutně nechápal, co se zase stalo. 

"Ty debile!" uslyšel jsem někoho pod sebou a vzápětí mě můj drahý bratr Mikoláš kopl do holeně. Tím jsem byl vyprovokován k odvetě a pravděpodobně by se to zvrhlo v nějakou z našich oblíbených bitek, kdyby nezasáhl Roderich. "Nechte se, vy dva. Někdo ještě spí." Houkl na nás rozespale. Neměl jsem to srdce mu oznámit, že už asi není v posteli, ale naštěstí ho velmi necitelně praštila pánvička. Pomalu se začali ozývat další hlasy. Byli jsme tu všichni. Nikdo netušil, co se stalo, jen Arthur se tak divně díval. Já věděl, že to byl on. Poté, když jsme se konečně všichni uklidnil (Já nic. To Prusko. Neměl vytahovat jednu takovou věc..uhm, no prostě neměl otravovat. ) se začala řešit jedna důležitá věc: jak zjistíme, kde jsme a jak se odsuď dostaneme. Velmi originální nápad Francise (děkuji, nechci, úchyle) a poté vytoužené světlo – to Kanada našel vypínač."Ameriko? Jaktože seš dvakrát?" otázal se stále ještě mírně rozespalý Roderich. Chudák Matthew to už neunesl a zalezl do kouta. Že se mu ale vůbec nedivím.

"To je můj sklep." Ozval se Ivan s udiveným výrazem. Vzápětí se celá společnost nahrnula co nejdál od Ruska. "Ale jako to nemyslíš vážně!" vyvřískl Feliks, který se schoval za Litvu.