Ano, je tady druhá kapitola. A už teď se musím omluvit za Ivana. Je poněkud střízlivý a nesvědčí mu to. Ale doufám, že se vám tahle kapitolka bude líbit, popřípadně prosím o komentíky.

 Jinak vám přeji příjemný zbytek dne. 

 Otevřeným oknem proudil do pokoje čerstvý, večerní vzduch, který lehce chladil při setkání s pokožkou.

 "Arthure?" Někdo zaklepal na dveře.

 Žádná odpověď.

 "Arthure." Dveře se otevřely a dovnitř nakoukl Francis.

 Spatřil Arthura, jak leží ve své posteli s nebesy a jak se závěsy vlní pod lehkým větříkem. Zatřásl se náhlým chladem, který k němu doputoval. V místnosti byla opravdu zima, ale Arthur ležel na posteli a díval se nahoru.  Jen ležel, nevnímal okolí a díval se nahoru.

 "Arthure, jsi v pořádku?" Francis vešel a zavřel za sebou dveře. V místnosti byla opravdu velká zima, vždyť už bylo skoro deset hodin. Ale od té doby co Arthur odešel z pracovny, se neukázal.

 Žádná odpověď, jakoby tu ani neby

 Francis přešel k oknu, které okamžitě, a s námahou, zavřel. Sedl si na židli vedle postele a pozoroval jej, jak leží, jak dýchá. Zdálo se mu, jako by tady Arthur opravdu nebyl.

 "Víš, no, nevím, jak bych to řekl."

 "Tak to neříkej."

 "Ale, měl bys..."

 "Došlo mi to." Vypravil se sebe Arthur monotónně.

 "O-opravdu?" Zakoktal se.

"Nic víc už nepotřebuji vědět." Slza mu sklouzla po pravé tváři. "Už nemám pro co žít."

 "To neříkej, tohle prosím neříkej."

 "Je to pravda. Nikdy by mě to ani nenapadlo. Byl jsem tak šťastný, ale teď, teď je ve mně jen prázdnota a chlad."

 "Arthure, prosím, uklidni se. Všechno bude v pořádku."

 "Ne, už ne. Tohle je konec. Odejdi."

 "Chci tu s tebou zůstat."

 "Ne, odejdi! Potřebuji být sám."

 "Dobrá." Vstal a odešel. Dveře za sebou zavřel velmi, velmi tiše.

-_-

 "Co říkal?" Zeptal se tiše Alfred.

 "Potřebuje si to nechat projít hlavou." Francis se rozhlédl po místnosti. "Kde je Ru..." Podíval se na dveře od koupelny, odkud se začaly ozývat podezřelé zvuky.

 "T-t-tru-trub-trub-trubka." Vykoktal vyděšený Toris ukrývající se pod stolem.

 "Co budeme dělat?"

 "Možná bychom mohli..."

 "Na to zapomeňte!" Vyjekla Anastásie, která se konečně odtrhla od obrazovky svého mini notebooku.

 "Chcete mě zabít?"

 "Ah, ale co uděláme?" Zeptal se Francis.

 "Seženeme čaj a vodku?" Alfred se podíval na ostatní. "Torisi, co se stalo s tou vodkou."

 "Letos byl špatný rok." Špitl.

 "Nemáte zásoby?"

 Zakroutil hlavou.

 "Prusko!" Vykřikla An.

 "Nemyslím, že je to dobrý nápad."

 "Jinou možnost nemáme."

 Z koupelny se ozval smích. "Pojď k tatínkovi." Zazněl Ivanův hlas přes dveře.

 "Né." Zaúpěl Toris.

 Cvakl zámek a dveře se pomalu otevřely.

 "Torísku." Ze dveří vyšel usmívající se Ivan. V pravé ruce svíral trubku a v levé kladivo.

 "Ivane, uklidni se." Pronesl zděšený Francis.

 Ivan se na něj nenávistně podíval. Francis popošel o dva kroky dozadu. Všichni tu udělali.

 "Torísku, pojď ke mně, já ti neublížím." Pronesl tiše a podíval se pod stůl. "Tady jsi. Pojď, půjdeme se podívat na kytičky."

 "Néé!" Vřískl Toris, ale Ivan pustil kladivo a chytl ho za zápěstí. Vzpírání Torisovi nijak nepomohlo. Ivan ho táhl pryč, pravděpodobně někam hluboko do sklepa.